Před pár lety, když jsme natáčeli seriál Život na Šumavě, jsme u většiny těch krásných míst, o nichž byla řeč (a kudy běžně chodí turisté) naráželi na neskutečné množství ilegálních toalet, zkrátka hodně neradostný pohled. A tehdy se to zlomilo. Hromádku od hromádky v nás rostlo přesvědčení, že se s tím musí něco udělat. Uvědomili jsme si, jaká je škoda, že se často díváme spíš pod nohy než kolem sebe. A taky že na těch místech chybí odpovídající infrastruktura, protože tudy chodí mnohem více populace, než dokáže řídká síť veřejných WC obsloužit.

Záchod je sice pořád záchodem, ale může fungovat udržitelně a nezatěžovat své okolí. A problém s fekáliemi se podle nás nemá řešit omezením vstupů a další zákazy. Člověk zkrátka má své potřeby a pokud existuje cesta, jak je důstojně uspokojit, tak jí musíme následovat. Nakonec všem nám jde o to, abychom chodili tam, kde je pěkně.